PRINCEZNA AURELIA

O půlnoci, dlouho poté, co Emery usnula, ležela Aurelia vzhůru a zírala do stropu.

Její myšlenky byly neklidné a stáčely se zpátky k němu.

Modřiny, kterých si všimla před několika dny. Napětí v jeho postoji. Bolest v jeho očích.

Spánek byl nemožný.

Vzdala to, tiše vstala z postele a vklouzla do temné chodby. Vydala se na dlouhou a tichou cestu chodbami na druhou stranu královské