Do soudní síně vstoupila s grácií. Plně oděná do svého formálního princeznovského úboru, vypadala přímo zářivě. Na její kůži nebyly žádné viditelné stopy, žádné známky po modřinách. Nebo po bolesti.

Její oči jasně zářily, plné života, a na rtech jí pohrával široký, neotřesitelný úsměv.

Nikdo ani nedutal, když se zastavila, aby se ladně uklonila shromážděnému dvoru, a pak přešla sál, vystoupala na