Vědmin příkaz ho zastavil uprostřed proměny.

Napůl proměněný na ni pohlédl zářícíma žlutýma očima.

Vypadala smrtelně bledě, její už tak bílá kůže nabrala téměř průsvitný nádech. Její křehké ruce se třásly, když svíraly hůl.

„Vy dva... buďte opatrní,“ řekla slabým hlasem. „Nevidím, co leží před vámi – ne jasně. Ale modlím se, abyste to stihli včas. Pokud ne...“ Zavrtěla hlavou. „I když se vás zmocn