PRINCEZNA AURELIA

„Musíš přijmout můj uzel,“ hlas Velkolorda Viktora zněl napjatě, jak se blížilo jeho uvolnění.

Aurelia ho sotva slyšela. Celý její svět se smrskl jen na pocity, na potěšení, na něj. Každý příraz ji uvrhl do spirály euforie, tonula v blaženosti tak hluboké. Připadala si jím opilá, a přesto z ní nepil krev.

Už dávno ztratila přehled o tom, kolikrát ji přivedl přes okraj. Kolikrát v