Tyhle představy... Zatracená práce, ty mu nedělaly dobře. Nebe na ostří meče.

Její úsměv byl zasněný a sladký. „Předstírám, že jsou to jeho prsty, a je to opravdu příjemné, dostat je dovnitř a představovat si, že je to on.“

Alaric polohlasně zaklel.

Tohle byla krutost. Čistá, nepřikrášlená krutost.

A byla velkolepá.

Potěšení mu stékalo po páteři, jak jeho pulzující pták získával tření a otíral se