„Souhlasím.“

Usměje se na mě. „Aha, ty lituješ, že jsi ji označil?“

„Ne, lituju, že jsem tě nechal žít.“ Otočím se a odcházím. „Drž se ode mě dál, Veronico.“

„Nemůžeš prostě jen tak odejít, Rydere!“ zakňourá a rozběhne se podél mě.

„Můžu si dělat, co chci, Veronico.“

„Proč se takhle chováš? Dřív ti na mně záleželo.“

„Dřív. Jak jsi řekla, bylo to dávno, od tebe tu byly další a ani jednou jsem