„Pointou tohohle rozhovoru bylo rozhodnout o osudu mého bratra. Je to tak?“ zamumlá Damien. „No, o tom se už rozhodlo. Takže jsme skončili?“

„Ano,“ odsekne Julian.

„Dobře. Kdybyste mě omluvili. Mám něco na práci.“

Damien obejde stůl a zvedne mé berle. Natahuje je ke mně, nemluví, jen čeká.

Pomalu se postavím na nohy a vezmu si je od něj. Téměř neznatelným pohybem hlavy ukáže ke dveřím.

Kráčí