Klaus měl hlavu zabořenou v knihách. Usmál se na mě, když jsem se svalila na židli. Dlouhé tmavé vlasy mu spadaly do obličeje. Rychle si je zastrčil za uši a jeho hluboké zelené oči se setkaly s mými. „Jsi v pořádku?“

„Frustrovaná,“ zamumlala jsem.

„Oba víme, že kdyby bylo s Damienem něco v nepořádku, cítila bys to.“

„O to nejde.“

Naklonil hlavu a ušklíbl se na mě. „Vážně?“

„Mám zkrátka špatn