Harper

Každý celičký den jsem jen seděla a čekala. Třicet dní a stále nic. Naprosté ticho po pěšině. Ani jediné spojení, nic. Ale stále byl naživu.

Opřela jsem se o schody, nechala hrany tlačit se mi do zad a zavřela oči, ve snaze vynutit si spojení, které by se mezi námi otevřelo.

„Proč to nefunguje?!“ vyštěkla jsem na Midnight. Můj zdravý rozum visel na vlásku.

„Víš proč,“ zamumlala mi nazpě