Chloe

„Dýchej,“ zamumlá Harper.

„Nejsem přece mrtvá,“ odseknu. „Takže očividně dýchám!“ Zastavím se uprostřed kroku, když si uvědomím, jak velký kretén jsem zněla.

Při pohledu přes rameno vidím v jejích očích zranění. Jen se snažila pomoct.

Temnota svírala mé srdce tak pevně, že bylo těžké myslet na ty kolem mě, pokud to nebyli moji synové.

„Omlouvám se,“ zamumlám a doufám, že ví, že svou omluvu m