Vypáčí mi klíče z ruky. „Budu řídit.“

Vzdám to a nechám ho, ať si je vezme. Zatímco si obouvám boty na klínku, ptá se mě, kam chci jet.

„Prostě jeď,“ zamumlám a následuji ho předními dveřmi ven.

Nemluví, když se autem proplétá zapadlými cestami. Nechává mé myšlenky volně plynout. Čeká, až se ujmu slova.

Ani nevím, jak daleko jsme dojeli, když zastaví auto pod nějakými stromy, ale v dálce už vi