„Je to trochu složitější. Ale pracuje na tom.“

Opře se o linku a moje mysl sklouzne k oplzlostem. Nebylo to úmyslné a viním z toho Juliana, že mě zanedbává.

Zezadu se ozve tiché zavrčení. Znovu to varování. Julianova ruka na mém břiše přitlačí o něco silněji. Gesto, které mi má připomenout, že patřím jemu. Abraxas to ignoruje, místo toho se vyhoupne nahoru a posadí se na pracovní desku.

„To je u s