Blair

„Podívejme, kdo se nám probudil!“ Špička prstu se mi zespoda opře o bradu a zvedne mi hlavu z hrudi.

Okraje mého zorného pole jsou stále tmavé a zbytek je rozmazaný, ale poznávám Cooperův hlas. „Tvoje hojení trvalo trochu déle, než jsem čekal.“

Páteří mi vystřeluje bolest. Napjatá kůže mi napovídá, že se rána teprve před chvílí zacelila. Snažím se narovnat záda, abych ulevila tlaku, ale nejs