Abraxas neodpovídá a já i bez pohledu vím, že pravděpodobně zadržuje smích, ale slyším, jak si přehazuje tělo přes rameno a odchází s těžkým krokem.

Procházím zpět mezi lykany k Ryderovi. Ani jeden z nich se nepokusí pohnout. Strach, nebo snad hanba z toho, že sem přivedli někoho takového. Ať to bylo cokoli, bylo mi to jedno.

Ryder mi vklouzne rukou do dlaně. ‚Jaký to byl pocit?‘ spojí se se mnou.