Abraxas

Vyskočím na nohy jen vteřiny předtím, než se jeho obličej znovu objeví na scéně. Madison postává za mnou, její prsty bleskově pracují na zapínání košile.

Ten chlap na mě zírá. Nebyl jsem žádný blbec, věděl jsem, že musí cítit její vzrušení, ale nic neříká, jen se otočí a kráčí pryč s pěstmi sevřenými podél těla.

Ruka mi hmatá po zbrani, ale Madison mě zastaví: „Nedělej to, jen to přitáhne