Damien

Pohledem střelím k Julianovi. Ryder to přece nemohl myslet vážně. Zvlášť ne teď, ne s tím vším, co se děje.

"Takže?" zamumlá Ryder a položí Evrina na podlahu. Sleduji ho, jak se batolí za svým bratrem, naprosto nevnímající, co se kolem děje. Musí to být úžasné zajímat se jen o jídlo, spánek, čistou plenu a pocit štěstí.

"Proč?"

"Myslel jsem, že jsem se už vyjádřil jasně." Ryder se pousměje.