„Jistě, vezmi si postel. Budu spát na gauči.“

„Díky, Damiene.“ Vyběhne schody a já se uvelebím na pohovce.

****

Dottie jí u snídaně div neukecá uši. Mezi sousty cereálií se snaží Samaře vylíčit každý myslitelný detail, pokud jde o školu. Já se nedostanu vůbec ke slovu, a místo toho přistihnu sám sebe, jak Samaru pozoruji.

Její šedé oči září, když naslouchá každému slovu, které Dottie vypustí z úst