„Nelituji toho.“

„Lhářko.“

„Nejsem jediná, kdo lže sám sobě, že?“ mrkne na mě. „Vyklop to.“

Její tempo je rychlé, když mě následuje přes pozemky k vyhořelému domu smečky. Netlačí na další informace, tedy alespoň ne slovně. Jen její přítomnost stačila k tomu, abych věděl, že neodejde, dokud jí něco neřeknu. Vždycky byla taková a její vytrvalost se často vyplácí.

Prudce se vedle mě zastaví a pohlédn