Brax

Pozoruji to celý den. Podle očekávání nikdo další nevejde dovnitř a ven nevyjde ani živá duše. Hudba hraje dál, i když slunce zapadá. Asi do deseti do večera je tam stále hluk, pak se celou oblastí rozhostí ticho, jako by na lusknutí prstů všichni zničehonic padli mrtví. Vše, co bylo slyšet, byla valící se voda řeky, která se řítila dolů přes útes.

Neměl jsem se tu kam schovat. Kdokoli mě moh