„Já... musím zkontrolovat kluky.“ Vyrazím z naší ložnice do dětského pokoje a s vděčností zjišťuji, že spí. Pomalu a tiše natáhnu ruku k hornímu okraji dveří a zasunu závoru; opřu si hlavu o dřevo, zhluboka se nadechnu a snažím se utřídit si myšlenky.

‚Před tímhle neutečeš,‘ říká mi Nyx.

‚Neutíkám. Jen... potřebuju čas na přemýšlení, Nyx. A než začneš, vím, co mi chceš říct. Jsou to moje děti; stv