Cesta autem domů byla zahalena tichem, a nebylo to to klidné ticho.

Ten druh, který těžce doléhal na kůži jako mlha nasáklá napětím. Nivera seděla prkenně vedle Alejandra, paže pevně zkřížené na hrudi. Tvář jí tepala tupou bolestí od facky, otok ostře pulzoval s každým úderem jejího srdce.

Odmítala se jí však dotknout, protože před Alejandrem nechtěla působit slabě. Už tak měl možnost zahlédnout,