Dveře se za ním s tichou definitivností zavřely.

Alejandro zůstal chvíli stát, prsty stále obtočené kolem kliky. Měl zatnutou čelist a oči upřené na vzdálenou stěnu ložnice. Stále byl ohromený tím, co se právě stalo.

Pomalu vydechl a pak si zakroužil krkem, až mu v něm luplo. Její hlas mu zvonil v uších.

„Celý můj život mi ukradli lidé jako ty…“

Nelíbilo se mu, jak se to ozývalo, a rozhodně se mu