Jinak.

Větu nedokončil.

Ani nemusel; chápala, co tím myslí. Stala by se další Alejandrovou použitou věcí a stala by se terčem posměchu.

Alejandro se zasmál – tichým, mrazivým zvukem.

„Ty to pořád nechápeš, starče,“ pronesl, přičemž z každé slabiky odkapávala čirá arogance. „Už není tvoje, abys jí mohl poroučet.“

Matthewova ruka se sevřela do chvějící se pěsti.

„Myslíš si, že když jsi ji unesl, tak