Nivera tam chvíli stála bez hnutí, srdce jí bušilo.

Když se vrátila dovnitř, Marceline seděla na podlaze v kuchyni opřená zády o skříňky a ramena se jí třásla, jak tiše plakala.

„Nechtěla jsem,“ šeptala neustále. „Nechtěla jsem…“

Nivera si k ní klekla, ale hned nepromluvila.

„Je v pořádku?“ zeptala se Marceline a zvedla uslzenou tvář.

Nivera polkla. „Myslím, že ano.“

Byla to lež a obě to věděly. N