Nivera si Marceline stojící ve dveřích dlouze prohlédla.

Starší žena vypadala v tom šeru křehce – ramena měla svěšená, oči snad až příliš skelné. Ale ve vzduchu viselo ještě něco jiného, něco těžkého, co Nivera instinktivně pochopila. Tady už neměla co dělat.

Obrátila se k Alejandrovi, věnovala mu mírný pohled a pak promluvila. „Nechám vás o samotě.“

Alejandro po ní loupl nečitelným pohledem, ale