Její pohled bloudil po místnosti až k oknu, kterým se na vyleštěnou podlahu rozlévalo měsíční světlo v jemných stříbrných pruzích.

Někde za těmi skleněnými tabulemi svět dál bzučel svým životem.

Alejandrova předchozí slova se jí v hlavě přehrávala jako zaseknutá deska.

„Neumím věci hodit za hlavu, když jde o tebe.“

„Jsi moje žena.“

„Kdykoliv, Cabezoto.“

Žaludek se jí sevřel, jen si vzpomněla na zp