Ve chvíli, kdy se za nimi zavřely vchodové dveře, Alejandro zhluboka vydechl a přejel si rukou po tváři.

Vysokými skleněnými okny dovnitř pronikalo měsíční světlo a házelo na podlahu stříbrné pruhy. Pohlédl na Niveru, která se pomalu pohybovala, kroky ztěžklé vyčerpáním.

„Běž nahoru,“ řekl tiše. „Běž si odpočinout. Musím s Martinsem probrat pár věcí.“

Přikývla a v tváři se jí nedalo nic vyčíst. Vi