Těžké brány se s vrznutím konečně otevřely a pohltily auto do areálu sídla.

Alejandro měl stále zatnuté čelisti a volant svíral tak pevně, až mu zbělely klouby.

Při parkování neřekl ani slovo, ale jeho mlčení nebylo z těch, která by uklidňovala – vřelo to v něm, bublalo, jako by to slibovalo, že jeho mysl už snová plány na Vivianino zničení.

Nivera se naopak cítila prázdná. Tvář jí tepala v místě