Ložnice byla pohlcena stíny, jediným světlem byla slabá jantarová záře z lampy na vzdálenějším stole.

Alejandro stál dlouho na okraji postele a zíral dolů na Niveru. Spánek se jí konečně zmocnil, ale nebyl to ten klidný druh spánku, jaký pro ni chtěl.

Její tělo sebou stále slabě cukalo z dozvuků paniky, rty měla pootevřené, jako by i ve snech bojovala o dech. Obočí měla svraštělé a řasy vlhké. V