Oba pak upadli do mlčení – napjatého, ale něžného, těžkého, avšak zvláštně klidného. Zvuk vody, tiché praskání páry ve vzduchu, její srdce bušící proti jeho hrudi – to všechno se slévalo v jedno.

Alejandro zaklonil hlavu a zavřel oči. Pro jednou nic nekalkuloval, nepletichařil. Prostě jen... byl tady. S ní.

Tohle bylo nebe, uvědomil si s překvapivou jasností. Ne peníze, ne impérium, které budoval,