Chodba před Niveřiným soukromým nemocničním pokojem byla hustá napětím i přes panující ticho. Alejandro se opíral o zeď, paže zkřížené na hrudi, a jeho přítomnost se tyčila jako bouře, která má každou chvíli propuknout.

Vedle něj, jen o pár kroků dál, se o protější stěnu opíral Liam. Paže měl také zkřížené, čelist zaťatou a pěsti se mu svíraly a uvolňovaly, jako by ho svrběly ruce na další rvačku