Než Alejandrovo auto znovu vjelo na parkoviště nemocnice, obloha přešla z fialové do hluboké, potlučené černi.

Tiché vrčení motoru bylo jediným zvukem, který narušoval noční ticho. Chvíli tam jen seděl, prsty svíral volant a tep měl klidný, i když ztěžklý váhou toho, co právě udělal.

Slabý pach železa na jeho rukou stále ulpíval, bez ohledu na to, kolikrát si je umyl. Vždycky to tak bylo. Krev měl