Amy

Jídelnou se rozlehne sborové zalapání po dechu. Úplně jsem zapomněla, že máme publikum, ale po pravdě řečeno na tom vůbec nezáleží. Naši rodiče na nás mohou být naštvaní, jak jen chtějí. Jsem si jistá, že se mé matce hnusí, jak projevuju náklonnost ke svému nevlastnímu bratrovi, ale já se Noaha nevzdám.

Zahledím se mu do očí. Výraz zmatku na jeho tváři pomalu přechází v úžas. Ale ani ten dlouh