Blair

Nemůžu vystát Duncanův smutek. Skrze partnerské pouto se přenáší z jeho srdce do mého. Je nešťastný, a tak k němu přistoupím, natáhnu se, abych mu chytila tvář do dlaní, a rty se mi zkroutí do úsměvu. Šokovaně na mě pohlédne, zjevně si ještě nezvykl na to, že se na mě musí dívat dolů.

„Není to prokletí. Jak si to můžeš myslet, když jsi pořád tady, Duncane?“

„Ale jsem... jsem teď jiný.“

„Na t