Blair

Je zvláštní odcházet z nemocnice s druhem, kterého si vůbec nepamatuji. Duncan mi právě otevírá dveře od auta a já se usměju, než si nastoupím dovnitř s dítětem v náručí, na jehož porod si nevzpomínám.

Můj život je teď, upřímně, trochu šílený, nebudu lhát. V mozku mám naprostou kaši, a ačkoliv vím, že to stěží byla má chyba, že trpím amnézií, stále cítím obrovskou vinu, protože je nad slunce