Eli

Vyjeknu, když mě Cam odnáší z koupelny a míří ke schodům, a buším pěstmi do jeho svalnatých zad. „Came! Hned mě polož! Takhle jsem to s tím zpomalením nemyslela!“

Můj obří nevlastní bratr neříká nic. Ani nezpomalí, když míjíme lidi, kteří si v sídle berou pití. Spíš naopak, zrychlí krok, dokud nejsme v nejvyšším patře. V tu chvíli mi dochází, že mu neuteču, a celá tvář mi zrudne, když projdeme