Camden

Eli ke mně kráčí – ne s plavnou ladností predátora stopujícího kořist, ale spíš jako by se ke mně teď ohýbala samotná gravitace. Prsty se jí cukají podél boků, jak se z nich line kouř – Juliusova ukradená magie vře pod její kůží. Naše pouto netepe vřelostí, ale rozeklaným proudem, který mě bolestivě dře o žebra.

*Pojď blíž,* brouká to – příkaz, který není ani můj, ani její – přichází od něč