Damien vešel do mého pokoje, jakmile jsem udělala pár kroků dozadu. Pevně za sebou zavřel dveře a zamkl je. Jeho modré oči spočinuly na mně a v jejich hlubinách jsem viděla tančit touhu.

„Copak ty už nevíš, proč jsem tady…?“ zeptal se Damien svůdně protáhlým tónem a jeho ruce se natáhly a obemkly mou tvář.

Nedal mi šanci na jeho škádlivou otázku odpovědět, když se jeho rty s drtivou silou snesly n