„Já… já nevím…“ odpověděla jsem, když se můj zmatek rychle změnil ve frustraci a posléze v hanbu.

Vytrhla jsem se z jeho sevření a rychle utekla z auta. Bez ohlédnutí jsem běžela až do sídla a pak rovnou do svého pokoje. Cítila jsem Damienův pohled na svých zádech, když jsem jako zbabělec utíkala pryč od něj i od auta; on se mě však nepokusil následovat ani mě zastavit.

…

Co to se mnou sakra je?!