Byla jsem tak strašně unavená z předstírání, že jsem někým, kým nejsem.

„Omlouvám se. Já… musím teď jít pomoct jedné kamarádce. Má nějaký problém… takže tak… hrozně se za to omlouvám, ale musím odejít dřív. Nechte si chutnat,“ vyhrkla jsem první výmluvu, která mě napadla.

Výmluva pro ústup do mého pokoje by nestačila. Potřebovala jsem výmluvu, která by mě dostala úplně pryč z toho sídla. Nezáležel