Otočil se a zamířil ode mě pryč. Lapla jsem po dechu, rozběhla se za ním a vzápětí ho popadla za paži a zatáhla zpátky. Nemohl přece jednat takhle jednoduše a přímočaře, jako by o nic nešlo.

„Co je?“ zeptal se mě nechápavě.

„Zastav. Nemůžeš tam jít. Nemůžeš jim o nás říct,“ zasyčela jsem zpanikařeně a rozhlédla se, abych se ujistila, že nás nikdo neslyší.

„Proč tak vyšiluješ? O nic nejde, Katherin