My tři jsme sledovali, jak se vyřítila ze dveří. Když byla Janine pryč, Josh a já jsme si s čirou úlevou povzdechli. Nebyla jsem si jistá, jestli bych naši misi nazvala úspěšnou, ale aspoň byla Janine pryč a já jsem tak nějak předpokládala, že teď už můžu jít domů.

„Omlouvám se, že jsem tě tam předtím trochu vyděsil. Moc ti děkuji za pomoc,“ poděkoval mi Josh a vzal mě za ruku.

„Oh... ráda jsem