„Ach... málem bych zapomněl. Opravdu není třeba, aby ses omlouvala... stejně bych ti nic z toho neodpustil,“ řekl Hayden a sladce se na mě usmál. Tvář se mu jen smála, ale mně přejel mráz po zádech a v žaludku se mi vytvořil obrovský uzel.

Bylo to poprvé v životě, co se na mě někdo usmíval a zároveň mi říkal, že mi neodpustí.

Sledovala jsem, jak Hayden zamířil ke dveřím.

„Haydene! Počkej!“ zavo