Tato myšlenka mi vklouzla do mysli a nechtěla ji opustit. Jen mě to donutilo vzpomenout si na náš rozhovor a na to, jak se zdálo, že je její tvář plná starostí. Bohužel jsem věděla, že příčinou jejího trápení jsem já. Ačkoliv by se měla soustředit na uzdravení, pořád se o mě tak bojí.

„Asi to nechám tak, jak to je. Pravděpodobně bude nejlepší zachytit její úsměv takový, jaký opravdu je…“ odpovědě