Otočil se a začal odcházet, jako by pro něj naše konverzace právě skončila. Nic mě nedokázalo naštvat víc, než když mě ignoroval. Mohl mi udělat cokoliv, a bylo by to lepší, než když mě takhle přehlížel.

„Haydene...“ zavolala jsem za ním tiše.

Hayden se ke mně neotočil, ale zastavil se. Trochu jsem zaváhala, ale i tak jsem se rozhodla říct, co jsem chtěla. Nic horšího už z toho vzejít nemůže...