Při mých slovech se Haydenovy oči překvapením rozšířily a zdálo se, že jeho výraz zjemněl. Bylo to, jako by skrze temná bouřková mračna začalo prosvítat slunce a pak se ty tmavě šedé mraky začaly rozplývat. Jeho oči znovu spočinuly na štěněti na mém klíně a pak se ušklíbl, zatímco já se modlila, aby byl štěněcí život ušetřen.

„Když to říkáš…“ zamumlal Hayden.

Úlevně jsem si vydechla. Štěně bylo ji