„Ehm… nemyslím si…“ namítla jsem, zatímco jsem se v panice odtáhla dál na postel.

K mému dalšímu překvapení se mi Hayden začal smát, a v tu chvíli mi došlo, že si ze mě musel vystřelit. Ne že by mi to přišlo nějak moc vtipné; nicméně se mi ohromně ulevilo, že dnes večer netrval na dalším kole.

Nakonec jsem naprostým vyčerpáním usnula v Haydenově náruči a z té noci si už nic dalšího nepamatovala.