„Opravdu?“ zeptala jsem se a přimhouřila na něj oči.

„Jistě…“ odpověděl a oplatil mi úsměv s uličnickou jiskrou ve svých světle modrých očích.

Je šílený a tak bezohledný. To jsem věděla, ale tohle je přece jen něco úplně jiného…

„Ani nevím, co říct nebo co dělat. Tohle je šílené, Haydene,“ zamumlala jsem tiše, než jsem si hlasitě povzdechla.

Ještě nikdy jsem se necítila takhle zavalená.

„Někteří