Teta se na mě podívala, pak se soucitně usmála a natáhla ruku, aby mě něžně pohladila po vlasech. Věděla jsem, že mě chce utěšit, ale její útěchu jsem nepotřebovala. Potřebovala jsem vidět Haydena. Otevřela jsem ústa, abych ji dál prosila, ale zvuk otevírajících se dveří mého nemocničního pokoje mě vytrhl z mých myšlenek.

Dovnitř vešel lékař v doprovodu několika zdravotních sester a zamířili rovno