„Pomůžu ti…“ odpověděl Hayden s potěšeným úsměvem.

„Ty jsi ten, kdo je tady zraněný, takže bys měl prostě… zůstat v klidu…“ namítla jsem a ukázala prstem na jeho poraněné rameno.

Hayden se jen trochu zasmál, aby mé obavy o něj odehnal. Přistihla jsem se, jak se na něj přirozeně usmívám nazpátek, zatímco jsem se pomalu zvedala ze svého invalidního vozíku. Kvůli vozíku jsem pravděpodobně vypadala